|
|
Hlavní informace | |
Místo konání | |
Důležitá data | |
Kongresový kurz | |
Hlavní přednášky | |
Krátké přednášky | |
Posterová sekce | |
Předběžný rozvrh | |
Společenský program | |
Registrace | |
Víza | |
Informace o CoViD-19 | |
Ubytování | |
Informace pro autory | |
Formulář pro abstrakta | |
Partneři a vystavovatelé | |
Zlatý partner | |
Bronzový partner | |
Partner | |
Dokumenty | |
Kontakty | |
|
|
O Praze |
|
|
|
Kongres je pořádán Českou ortodontickou společností |
|
|
|
Kongres je podporován: Česká akademie dentální estetiky Česká stomatochirurgická společnost |
|
|
|
Záštitu nad kongresem převzala Karlova univerzita Praha |
|
|
|
Kongres je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy |
O autorovi:
Dr. Ivo Marek, PhD promoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v roce 1990. V roce 1999 dokončil tříletý program odborného vzdělávání v oboru ortodoncie a v roce 2007 dokončil postgraduální studium ortodoncie na oddělení ortodoncie kliniky zubního lékařství Univerzity Palackého v Olomouci, kde získal titul PhD. Dr. Marek vede vlastní soukromou praxi v Břeclavi, v níž se zaměřuje na interdisciplinární dentální péči. Především pak se soustřeďuje na spolupráci ortodontistů s parodontology a implantology. Klinika zubního lékařství získala dobré jméno díky několika důležitým klinických úspěchům. Klinika dr. Marka má například tu čest, že je první klinikou v České republice, která provedla autotransplantaci.
Dr. Marek pracuje jako odborný asistent na oddělení ortodoncie kliniky zubního lékařství Univerzity Palackého v Olomouci, a to v rámci pregraduálních i postgraduálních studijních programů. Dále pak působí jako pedagog na částečný úvazek na oddělení ortodoncie Lékařské fakulty v Brně a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Publikoval více než 50 článků a přednesl více než 220 přednášek v České republice a v zahraničí (v Polsku, USA, Taiwanu, Singapuru, Nizozemsku, Anglii, na Slovensku, v Itálii, Bulharsku, Polsku, Estonsku, Austrálii apod...).
Dr. Marek je viceprezidentem České ortodontické společnosti a členem nejen Evropské ortodontické společnosti, ale i Americké ortodontické společnosti, Světové ortodontické společnosti a European Aligner Society. V roce 2007 byl jmenován čestným členem implantologického klubu České republiky za zásluhy o rozvoj spolupráce oborů ortodoncie a implantologie. Dále pak je členem redakční rady časopisu „Ortodoncie” a recenzentem časopisu „Ortodoncie”, Angle Orthodontist, European Journal of Orthodontics a Journal of Aligner Orthodontics. Je členem Akreditační komise Ministerstva zdravotnictví a zástupcem České ortodontické společnosti v EFOSA, jakož i AAO ambassadorem a členem Výboru Evropské ortodontické společnosti.
Abstrakt přednášky:
V posledních letech době došlo k rychlému rozvoji autotransplantace zubů, a to způsobem, jenž není typický pro jiné chirurgické postupy v dentoalveolární chirurgii. Do velké míry je to díky změně v indikacích: autotransplantace se rozšířila ze zubů s nedokončeným vývojem, někdejší jediné indikace, i na zuby s dokončeným vývojem kořene. Tím došlo ke značnému rozšíření indikací, a tak jakýkoli zub dospělého pacienta, u něhož je plánována extrakce z ortodontických důvodů, může být u téhož jedince autotransplantován do místa, kde zub chybí – což je situace, jež by jinak byla řešena s pomocí dentálního implantátu. Tento způsob uvažování je zcela revoluční a mohli bychom si klidně položit otázku, zda by tento postup měl být přijímán jako legitimní lékařská metoda, či nikoli. Aby se jako takový kvalifikoval, musíme mít k dispozici vědecké důkazy a validní data: Jsou autotransplantace zubů s dokončeným vývojem stejně úspěšné jako autotransplantace zubů s nedokončeným vývojem? Tato data jsou již nyní k dispozici. Měla by však být častá ankylóza zubů s dokončeným vývojem považována za neúspěch nebo komplikaci, či nikoli? V některých případech zevní resorpce vede ke kompletní resorpci kořenů a následné ztrátě zubu, a tedy i k neúspěchu autotransplantace. Ve většině případů naštěstí k této klinické situaci nedochází a autotransplantované zuby mají příznivou dlouhodobou prognózu. Jak můžeme předcházet ankylóze a o jak vážný klinický nález se jedná?
Zpět na seznam hlavních přednášek